V Singapuru, jednom ze čtyř „asijských tygrů“, jsou návštěvníci fascinováni čistotou v ulicích. Littering se netoleruje a na nedopalky cigaret je zaměřena zvláštní pozornost.
Proslulá čistota a pořádek jsou udržovány díky prosazování přísných zákonů, a také důrazem na veřejnou morálku. Singapur uplatňuje politiku nulové tolerance vůči znečišťování veřejných prostranství, takže odhazování odpadků a nedopalků, vandalismus i některé způsoby chování jsou přísně trestány: hrozí vysoké pokuty, povinné veřejně prospěšné práce nebo i výprask rákoskou.
Více než dvacet let je v Singapuru zakázán dovoz žvýkaček a jejich prodej je nelegální. Podle znalců bylo prvním impulsem, že lidé lepili vysloužilé žvýkačky po výtazích nebo u dveří do metra, až v několika případech přestala fungovat čidla. Také čistota ulic a veřejných prostor se zde bere velmi vážně a zašlapaná kolečka po vyplivnutých žvýkačkách hyzdila veřejná místa. Dnes tedy nesmíte žvýkačky vlastnit, dovážet nebo nabízet. Pokud vám je najdou při příjezdu v zavazadle, můžete mít problém. Samotné žvýkání vysloveně zakázáno není, ale vzhledem k sankcím si ho lidé asi radši odpustí: za odhození žvýkačky hrozí pokuta až 1000 singapurských dolarů (SGD), tj. kolem 15 tisíc korun, případně výprask rákoskou. Jedinou možností, jak koupit žvýkačku, je Nicorete na odvykání kouření v lékárně.
Za krmení holubů je pokuta 500 SGD tj. zhruba 8000 korun a jelikož je lidé v obavě ze sankcí nekrmí, moc jich ve městě nevidíte. Stejnou pokutu dostanete za konzumaci jídla ve veřejné dopravě, zde vedle snahy o čistotu působí i místní zvyky. Podobně jako v Japonsku se v Singapuru jedení jídla na ulici považuje za velkou neslušnost. Za vytvoření graffiti to bude buď pokuta nebo výprask rákoskou. Přes silnici se chodí pouze na zelenou, a to i když vůbec nic nejede. Odpady patří výhradně do koše, ovšem košů je v ulicích málo. Lidé své odpady odnášejí s sebou domů, kde se jich teprve zbaví. Za odhození obalu od bonbónu dostanete pokutu 300 SGD, pokud se prohřešek opakuje, čeká vás soud a povinný úklid města. Za drogy je trest smrti.
Podle cestovatelů však v městě nemáte pocit, že by vás pořád někdo kontroloval nebo omezoval – pokud dodržujete místní pravidla. Pak vás město krásné, čisté a bezpečné, plné zeleně a parků – rozdíl od ostatních velkých měst v jihovýchodní Asii je skutečně propastný.
Nedopalky nebrat
Volné odhazování nedopalků cigaret je v Singapuru mimořádně nepopulární a hrozí za ně vysoké pokuty, dosahující několika tisíc korun
Nedopalky jsou považovány za nežádoucí odpad, který může znečistit životní prostředí nebo způsobit požár, což je vzhledem k množství výškových budov v Singapuru silné téma. Po městě jsou rozmístěny stovky bezpečnostních kamer. Od roku 2019 používá Národní agentura pro životní prostředí (NEA) k odhalování kouření na vybraných zakázaných místech také termokamery, které dokáží detekovat předměty vyzařující vysoké teplo a pořizují snímky přestupků spojených s kouřením. Už v prvním roce od nasazení jich bylo instalováno 270 a zachytily kolem 100 „pachatelů“. Potrestáni byli vysokými pokutami nebo trestem veřejných prací, při nichž uklízejí veřejná prostranství v signální vestě s informací, že jde o trest.
Poněkud kuriózní je případ z roku 2015, kdy bezpečnostní kamera zachytila muže, odhazujícího nedopalky z okna výškové budovy. Za čtyři dny vyhodil 33 cigaretových nedopalků a za každý z nich dostal pokutu 600 SGD – celková částka tak přesáhla tři sta tisíc korun. Trestem za 34. cigaretu byly veřejně prospěšné práce.
Omezování začíná u cigaret
Vedení města (Singapur je městským státem) směřuje k Singapuru bez nedopalků v ulicích a bez cigaret ve veřejném prostoru. Už v roce 1970 bylo zakázáno kouření v autobusech, kinech, divadlech a místech, kde se pohybuje hodně lidí. Pak následoval zákaz kouření ve veřejné dopravě, kavárnách, hospodách a barech. Zpočátku bylo povoleno zřizovat místa pro kuřáky, ale nyní už to možné není. Zákaz kouření se stále rozšiřuje a nyní zahrnuje prakticky veškeré prostory, kam vstupuje veřejnost, včetně společných prostor obytných bloků nebo veřejně přístupných parků. V roce 2018 byl dokonce navržen zákaz kouření v soukromých obydlích, zejména kvůli stížnostem na dým valící se od sousedů. Těchto stížností mimořádně přibylo v době covidu, kdy byli lidé na home office. Zákaz však v Singapuru zatím neprošel.
Od začátku roku 2019 pak bylo zakázáno kouření i na slavné Orchard Road, dvoukilometrové centrální ulici Singapuru, plné obchodů, restaurací a zábavy. Pokuty za nedodržení zákaz jsou mimořádné: kuřák až 1000 SGD (16 500 korun), provozovatelé pak 200 SGD za první přestupek a 500 SGD za každý další. Provozovatel je při tom zodpovědný za kuřáka, který by si zapálil mimo malé vyhrazené prostory.
Kromě zákazů prosadila vláda zákaz reklam a vysoké daně na cigarety. Běží řada kampaní a vzdělávacích programů, které zvyšují povědomí o nebezpečí kouření a odhazování nedopalků. Proběhl také pokus o zavedení doživotního zákazu prodeje tabáku určitým věkovým skupinám s cílem vytvořit nekuřáckou generaci. Kdyby například byl tento systém zaveden v letošním roce, nikdo narozený po roce 2004 by si v Singapuru nemohl legálně koupit tabákové výrobky. Ani tento návrh zatím nebyl přijat.
Restrikce se projevují ve statistikách. V roce 2017 uváděly statistiky, že v Singapuru kouří denně 12 % dospělých obyvatel, což oproti roku 1992 představuje pokles o víc než 18 %. Množství kuřáků klesá i mezi mládeží.
Usilování o čistotu města je v Singapuru prosazováno silnými zákony a jejich přísným prosazováním. Doprovází je intenzivní vysvětlovací kampaň, díky které přijali obyvatelé tyto cíle za své. Cestovatelé informují, že porušíte-li pravidla, může se stát, že vás někdo z okolojdoucích nahlásí pořádkovým orgánům. Je to dáno asijskou mentalitou, jež klade na první místo vždy zájem celku oproti zájmu jednotlivce. Některé singapurské postupy by asi v české kotlině neprošly. Promyšlenou snahou o čistotu v ulicích a ochranu prostředí před znečištěním bychom se však mohli inspirovat.